Učební praxe - třeťák

U nás se poprvé na praxi do nemocnice dostaneme na konci roku ve druhém ročníku na 1 týden. Tento týden je tzv. odborná praxe, ale o té zase příště. Ve třetím ročníku však máme předmět, kterému se říká učební praxe (UP) a která zabírá tři dny v týdnu. Během těch tří dnů UP máme i klasickou výuku. První je odpolední, asi tříhodinová, na seznámení s pacienty, vypsání lékařských diagnóz, léků včetně indikačních skupin, doplňujících ordinací, stanovení ošetřovatelského plánu včetně ošetřovatelských diagnóz. Staniční nám obvykle předá hlášení o pacientech, následuje to, co jsem zmínila výše, pak předáme hlášení naší vyučující a nakonec ještě opakujeme učivo pro daný týden. Další dva dny potom máme ranní praxi, kde provádíme veškeré ošetřovatelské výkony, plníme ordinace lékaře a úkoly zadané naší vyučující a postupně vypisujeme deník praxe. Na UP chodíme s vyučujícími, které na nás dohlížejí a známkují nás.

UP probíhá po stejně velkých skupinkách jako ošetřovatelství. V prvním pololetí nás čekaly tři oddělení - interní, chirurgické a LDN. Ze všeho nejdřív jsme se po tom daném oddělení museli rozkoukat a omrknout kde mají jaké pomůcky. A potom jsme začali pomalu najíždět do pracovního tempa. Celé první pololetí se neslo v duchu hygieny, dezinfekce, měření fyziologických funkcí, podávání stravy, ke konci podávání léků a asistence u převazů. Hygiena byla asi nejvíc záludná - než jsme se naučili, že jde dat plena na první dobrou a není třeba pacienta válet čtyřikrát tam a zase zpátky, že není třeba po celém cyklu válení nechat si urvanou lepicí část z pleny trčet v ruce a následně provést všechno znovu a lépe. Leukoplast. Od třeťáku nejlepší kamarád. Potřebovali jsme chytnout grif, abychom taky kromě hygieny stíhali i něco jiného. Potřeba naučit se správně s pacientem manipulovat, aby nám jeho rameno nezůstalo v ruce a zároveň, aby naše záda vydržely déle než do maturity. 

Ve druhém pololetí jsme opět absolvovali část praxe na interně a část na chirurgii + k tomu přibyl diagnostický blok, který zde nahradil LDN. Navíc se přidalo plnění dokumentací - ať už to byly obyčejné pracovní listy z diagnosťáku na procvičení dané látky, záznam o edukaci, záznam o aktivizaci nebo ošetřovatelská dokumentace na dané probírané téma. Tato dokumentace spočívala v tom, že jsem si vybrali jednoho pacienta, popovídali si s ním, zjistili, jak si stojí například v oblasti spánku a odpočinku, jaké má onemocnění, jaké operace/ úrazy prodělal, jaké léky užívá a tak dále. Poslední tři oblasti jsme si raději překontrolovali v nemocniční dokumentaci, protože my zdravotníci víme, že pěticentimetrová jizva a absence jakéhokoli úrazu, je možná. Kromě známkovaných dokumentací a záznamů jsme ostatní lejstra kapánek flákali. Před maturitou budeme psát jako mourovatí, neboť to budou chtít vidět. Co se interny a chirdy týče, pokračovali jsme stejně jako předtím a přidali jsme k tomu provádění aktivizací, edukací pacientů o daném tématu, aplikace subkutánních a intramuskulárních injekcí, odběry biologického materiálu (cévkování, odběr kapilární a žilní krve), podávání inhalací, provádění převazů na interním oddělení a další věci jako klyzma apod. Co ale bylo jiné, byl právě diagnosťák. Vycházel na nějakých 6 týdnů a každý týden byl na jiném oddělení. A protože oddělení bylo pět, tak 2 týdny byly na jednom oddělení. Chodili jsme po dvojicích. Byli jsme zde bez učitelek a na starost nás měly sestřičky.

Prošli jsme si těmito odděleními:

Gastroenterologie:

• Zde nebylo ani moc co na práci, akorát pacienta uvést do polohy, která byla k vyšetření potřeba. Léky na zklidnění podávaly sestřičky, protože se aplikovaly do žíly. Nejčastějším vyšetřením, které jsme se spolužačkou měly možnost vidět, byla kolonoskopie (vyšetření konečníku a tlustého střeva za pomoci endoskopu). Někdy byly střeva bez patologického nálezu, jindy bylo třeba odstranit polypy (vyklenutí sliznice). Další byla gastroskopie (vyšetření jícnu, žaludku, eventuálně první části tenkého střeva endoskopem). Někteří spolužáci viděli i ERCP (endoskopickou retrográdní cholangiopankreatografii). Slouží k zobrazení žlučových cest a vývodů slinivky břišní. Já se s tímto vyšetřením setkala až později. Zjistily jsme, jak se čistí a sterilizují endoskopy. Říkaly si, proč ten doktor u toho vyšetření tančí a on přitom akorát ovládal endoskop. Jo, a kdybyste viděli, co všechno se dá ze žaludku vytáhnout za předměty. A vlastně... Tady máte menší ochutnávku. 

Jsou i horší věci. Například takové příbory.👌

Hematologie a transfúzní oddělení: 

• Zde jsme se spolužačkou kontrolovaly žádanky se vzorky krve, udělaly jsme si vlastní nátěr krve na sklíčko a pod mikroskopem zhlédly nátěr krve i kostní dřeně. Zrovna na jednom sklíčku byla podle tvaru erytrocytu vidět anémie a tak jsme vzorek tohoto pacienta srovnaly i s výsledkem krevního obrazu. Anémie byla jasná. Další den jsme strávily na transfúzce, kde jsme dárcům krve odebíraly kapilární krev a měřily hemoglobin. V případě prvodárce jsme provedly i žilní odběr. Byl nám vysvětlen princip plazmaferézy, což je proces, během kterého se oddělí krevní plazma a krevní elementy. Takže když dárce podstupuje plazmaferézu, daruje krevní plazmu a krevní elementy se mu vrací zpět do krevního oběhu. Pak jsme se podívaly, jak se dále dárcova krev zpracovává. Zopakovaly jsme si, na které všechny infekční nemoci se krev testuje, krevní skupiny, Rh faktory, protilátky, jaké séra se k čemu přidávají. Upřímně? Z těch sér si pamatuji kulový. 

Biochemická laboratoř a plicní oddělení: 

• Tyto oddělení jsem vynechala, protože jsem byla nemocná. Ale co vím od spolužáků, tak na biochemce jim opět povykládali o jednotlivých vyšetřeních a ukázali, jak pracují přístroje. A protože šlo jenom o to, dát vzorky do stroje, který už udělal zbytek, končilo to zapnutou televizí. Jeden den byl věnován plicnímu. Tam si provedli odběry, někteří viděli bronchoskopii (vyšetření průdušek) a celkově pracovali jako na kterémkoliv jiném oddělení. 

Interní / kardiologická ambulance: 

• Ambulancím byl věnován jeden den místo gastra, protože tam se zrovna prováděla každotýdenní kontrola přístrojů. Jeden z dvojice šel na kardio a druhý na interní ambulanci. Na kardiu šlo především o provádění EKG a možnosti vidět echokardiografii. Na interní amb. si prý procvičili hlavně odběry krve. 

Neurologické oddělení:

• Na nás, mě a spolužačku, vyšlo právě na dva týdny. A nebylo to vůbec špatné. Ráno jsme pomohly s hygienou, rozdáváním stravy, dezinfekcí pokojů a popovídaly jsme si s pacienty. Kdo chtěl, mohl zde aplikovat intramuskulární injekce. Pak jsme byly na ambulanci, kde jsme se podívaly na EEG (elektroencefalografie - záznam elektrické aktivity mozku). Študovaly jsme výsledky EEG několika pacientů. Samé alfa, beta, gama, delta vlny. Než jsme se v tom zorientovaly, docela to trvalo. EEG prováděla sestřička, která nám k tomu podala i doplňující výklad týkající se právě "řeckých" vln, co všechno se elektroencefalografií prokáže a rozebrala i epilepsii. Zakončily jsme to na ambulanci s panem primářem naší neurologie, který prováděl EMG (elektromyografii - záznam elektrické aktivity svalů), kterou zjišťoval u pacientů syndrom karpálního tunelu. Opět nám popsal, čeho je třeba si všimnout, které vlny co značí, který nerv kama vede, zda ovládá motoriku nebo sensibilitu, ve kterých místech se nervy při EMG vyšetřují atd.  

Centrální sterilizace:

• Zde jsme konečně upotřebily naši dovednost z ošetřovatelských postupů - skládání tampónů z mulových čtverců a longet z mulových obinadel (slouží k sušení ran při operacích), které se zde zatavují a dávají sterilizovat. Výrobků z mulových čtverců se zde tvoří více, ale my zůstaly u těch základních. Jinak jsme přijímaly použité nástroje/pomůcky ze všech možných oddělení. Kontrolovaly je se žádankou, zda sedí počet kusů a typy nástrojů. Následovala místnost, ve které jsme tyto nástroje a pomůcky zatavovaly do jednorázových obalů, označovaly štítkem a opět je kontrolovaly se žádankou. Chystaly jsme tak věci od kojeneckých lahví, pinzet, převazových nůžek, peánů, kochrů, kádinek, roušek (těch velkých zelených), laryngoskopických lžící až po sety k operaci. Já zrovna pomáhala nachystat set k laparotomii. Pak jsme postupně jednotlivé balíčky zasunuly do sterilizátoru. Ještě předtím se musela provést zkouška sterilizátoru a o každé sterilizaci se provedl záznam do knihy. Po dokončení sterilizace jsme každou zabalenou vysterilizovanou věc prohlédly a pak podle žádanek skládaly do boxů jednotlivých oddělení. 

A to by bylo k naší učební praxi třetího ročníku vše. Na každé škole však praxe probíhá jinak. Co vím, tak například v Brně mají ve druháku ošetřovatelské postupy + chodí pravidelně jeden den v týdnu do nemocnice. Tam už to probíhá podobně jako u nás, začínají hygienou a na konci roku si někteří vyzkouší i odběry. Na jiné zdravce (myslím, že na zlínské, ale nechci kecat, nejsem si úplně jistá) chodí v rámci chirurgie na praxi i na ortopedické oddělení. Tam se zase nedostaneme my. 

A jak probíhají praxe u vás? 

Mějte se fanfárově:)