Interní jednotka intenzivní péče

U nás ve škole máme možnost se na JIPku dostat na odbornou praxi a nebo v rámci učební praxe. V druhém případě to je spíš jen na kouknutí, abychom získali představu, co se tam dělá. Neboť za tři dny se toho člověk nepřiučí tolik.
Já měla štěstí a na JIPce jsem celkem strávila 4 týdny. Ze všech oddělení, kam jsem se v rámci praxe podívala, se mi nejvíc líbilo právě tu a taky na dětském a urologii.

Personál
Personálem bych chtěla začít, protože ten je pro nás klíčový. Na toto oddělení jsem šla společně s kamarádkou a obě jsme byly personálem velice zaskočeni. Ale v tom pozitivním smyslu. Mile nás uvítala staniční, hned ukázala, co kde je a jak to u nich funguje. Pak si nás vzaly pod křídla sestřičky. Vždycky nám odbornější výkony ukázaly, pak nás k nim pustily. Byl to velice rychlý proces: "Tak teď jste to viděly a příště to děláte vy." Teoreticky nám vysvětlily všechno, co se namanulo. Popřípadě přihodily nějaké rady. Neměly s ničím nejmenší problém. Na konci dne ještě poděkovaly a v ten moment jsem se cítila opravdu divně, protože jsem je spíše brzdila v práci.😄 Až na jednu "důležitou" ošetřovatelku, personál na jedničku. Co vím od spolužáků, tak na standardním oddělení s personálem úplně spokojení nebyli. Je pravda, že personál, který znám z klasické praxe, bývá většinou podrážděnější a proto jsem na JIPce byla tak překvapená. A abych nekřivdila ostatním oddělením, na urologii jsem byla s personálem stejně spokojená. Možná i o trošičku víc.  

K čemu jsme se dostala?
Dělala jsem klasické ošetřovatelské výkony - měření teploty, hygienu, zápis bilance tekutin, hydrataci, krmení normálně i do nasogastrické sondy (hadička do žaludku zavedená přes nosní dutinu) nebo PEGu (hadička v žaludku zavedená přes břišní stěnu). Ale i ty odborné věci jako měření glykémie, měření EKG, aplikace inzulinu a antikoagulancií, vytahování flexily, ředění infúzí a antibiotik, chytání léků do injekční pumpy, péči o tracheostomickou kanylu, odsavání hlenu (snad jediná věc, ze které se mi dělá zle) a laváž dýchacích cest, chystání sterilního stolku k zavádění centrálního žilního katetru (CŽK) a převazy. 

• K těm převazům mě napadá například rána jednoho pána. Ten spadl, udělal se mu hematom na stehně, který mu utlačoval okolí až došlo k nekróze (odumírání buněk). A protože měl pán málo proteinů a zvýšené zánětlivé markery, tak z toho vykouklo hojení per secundam (druhotné, špatné hojení - u ran s infekcí, nekrózou, zánětlivou reakcí). Rána se proplachovala peroxidem vodíku, nečistoty z ní vyšuměly a potom se do rány daly sterilní tampóny namočené do Octeniseptu a celé se to překrylo sterilním krytím - Vliwazelem, který má z jedné strany neprosakující krycí vrstvu a z druhé dostatečně savou. Obrázek rány zde nepřidávám, protože ne každému takové otevřené rány dělají dobře. Tak abych pak neměla někoho na svědomí. 😃

Nezdravotníci to doufám nevezmou špatně
a zdravotníci pochopí. 

Lámání ampulek je další věc, která mě strašně baví.
Pamatuju si, jak nás na začátku strašili, že je co chvilka
někdo pořezaný. No, my jsme asi šikovnější ročník. 😂

Dál potom třeba žilní odběr krve jsem se naučila odebírat skrze centrální žilní katetry. Naučila jsem se měřit centrální venózní (žilní) tlak (CVT) normální metodou. Ve větších nemocnicích už tenhle parametr vyflusne přístroj.😃 

• Měří se pomocí speciálního setu - hadičky, která má sobě číselnou stupnici a která je spojena se setem 100 ml fyziologického roztoku, který pak pokračuje a napojuje se na žilní vstup u pacienta. Pomocí kohoutu na konci CŽK se zamezí průchodu fýzáku k pacientovi, pak se fýzák pustí a naplní se tím hadička se stupnicí. Poté se opět zprůchodní napojení fýzáku s CŽK. Hadičku se stupnicí v místě nuly přiložíme do poloviny hrudníku narovno ležícího pacienta. Platí, že by se CVT mělo měřit pokaždé stejně a proto se na hrudník pacienta udělá fixkou čárka, ke které pak všichni přikládají nulu. Pak chvílí čekáme a sledujeme hladinu fýzáku na stupnici, dokud se neustálí. Norma je okolo 8, v případě, že je pacient dehydratovaný, jsou hodnoty menší než 6 a můžou jít až do záporných. Naopak u pacientů s ledvinným selháním se můžou hodnoty vyšplhat až kolem 30. 

Měla jsem možnost zavést nasogastrickou sondu, k čemuž se normálně nedostaneme. Já ale odmítla, protože to bylo u pacientky, která na tom opravdu nebyla dobře. A já raději oželím jeden výkon, než abychom museli pacientku trápit opakovaným zaváděním, kdybych se náhodou netrefila kam mám. Viděla jsem zavádění centrálního žilního katetru, elektrickou kardioverzi, resuscitaci a intubaci.

• Kardioverze je výkon, při kterém se pacient uvede do celkové anestezie a lékařka provede výboj pomocí defibrilátoru. Díky tomu by se měl obnovit srdeční rytmus. Můžou se provést maximálně tři výboje. U někoho je kardioverze úspěšná, u někoho se nezdaří. Provádí se u pacientů s arytmiemi - poruchami srdečního rytmu. 
• Musím říct, že při resuscitaci (z důvodu komorové tachykardie - velmi rychlé stahy komor, kdy srdce nedokáže plnit svou funkci pumpy), to byl pro mě dost zvláštní pocit. Tolik adrenalinu jsem snad ještě nezažila. Opravdu to byla rychlá akce - polštář pryč, podhlavní panel dolů, čelo postele pryč, jedna lékařka chystá ambuvak, druhá začíná srdeční masáž, sestra chystá adrenalin, defibrilátor a dál asistuje. Jsem ráda, že jsem měla možnost u toho být, protože zkušeností není nikdy dost. Resuscitace byla úspěšná a paní pak již byla v pořádku.

Taky jsem si vyzkoušela (na sestřičce) měření tlaku ultrazvukovou metodou. Měřila jsem pomocí takové malé krabičky, ke které je připojena ultrazvukové sonda. Na ruku dáme klasicky manžetu, pak si vyhmátneme pulz v loketní oblasti, naneseme gel, na to připlácneme sondu a zapneme krabičku. Pak postupujeme jako u běžného měření krevního tlaku. Napumpujeme balónkem manžetu, sledujeme stupnici a pomalu upoušťíme manžetu. Pulzaci tak slyšíme krásně přes krabičku místo fonendoskopu. Byla tu super zkušenost. Člověk by nevěřil, kolik koncentrace je potřeba, abyste tu sondu udrželi na jednom a tom místě. Protože když vám to ujede, slyšíte prd a můžete začít měřit znova. 

Tímto způsobem bylo třeba změřit tlak u pána, který byl po resuscitaci a měl hrozně nízký tlak a měl neslyšné tzv. Korotkovovy ozvy. 

• Teď trošku fyziky o Korotkových fenoménech. Normálně krev proudí laminárním prouděním. Když měříme krevní tlak a začneme upouštět manžetu, začne krev proudit turbulentně a v ten moment slyšíme první Korotkovovu ozvu (ta nám určuje hodnotu systolického tlaku) a jakmile uslyšíme poslední, znamená to, že krev opět proudí laminárně (udává diastolický tlak). 

Sem tam jsem se přišoupla k vyšetření pacienta, například na bronchoskopii, lumbální punkci nebo ERCP (endoskopickou retrográdní cholandiopankreatografii). Za dobu praxe na JIPce jsem pochytila spoustu věcí. Jenom zápasení s trojcestným kohoutem u CŽK dá pěkně zabrat. Potvora jedna. Viděla jsem zase jiný styl práce, jiné výkony a jiné diagnózy. Takže vy, mladší studenti, kteří budete mít na výběr, kam na OP, tak JIPkou nic nezkazíte. Navíc tím, že u nás tam chodíme na směny po jednom, se člověk víc osamostatní a ke všemu se dostane a může si vyzkoušet i věci, které by normálně nedělal.

Mějte se fanfárově :)