Ošetřovatelské postupy

Než se dostaneme na praxi, nějakou dobu to trvá. A právě praxi předchází předmět ošetřovatelských postupů. V prváku máme 4 hodiny týdně a ve druháku 6 hodin týdně. Někdy se během něj chodíme podívat na oddělení do nemocnice v rámci tématického celku. Například když jsme probírali převazy, šli jsme na chirurgii a převazová sestra nám ukázala pomůcky na oddělení, popsala, jak pracuje a taky jsme se na převaz podívali. Když jsme probírali obvazový materiál, vzali jsme to přes sádrovnu a někteří spolužáci se navzájem zafačovali. Co si pamatuji, tak jsme ještě byli na gynekologicko-porodnickém oddělení a na transfúzce.

Ošetřovatelské postupy - probíhají v učebnách po menších skupinkách studentů. Nejčastěji kolem 9 lidí, podle toho jak to vychází. Zde se učíme teorii potřebnou k vykonání praktického úkonu, jak se manipuluje s potřebnými pomůckami a nakonec to celé provádíme.

Na některé věci máme figuríny, něco provádíme na sobě. Příklad takové klyzma bychom na sobě opravdu zkoušet nechtěli - to si raději zajdeme za nemluvícím a nehybným panem Liškou. Ten vlastně ani nemá moc na výběr. Kdežto taková hygiena. Žádný problém. No vlastně jeden by tu byl. Vzhledem k tomu, že zrovna byla zima a my lítali v plavkách po škole a sprchovali se ledovou vodou. Pochopitelně nikdo nikoho do ničeho netlačil. Kdo chtěl, si vyzkoušel, kdo nechtěl, tak ne. Takže někteří sprchovali a někteří byli sprchováni. Byl to fajn předmět, nejvíc ale v době probírání tématu o úpravě lůžka. Bylo to období pyžamové párty, protože jsem v nich byli všichni navlečení. Šťastlivci si na sebe narvali různé ortézy a šli udělat hají, zdřímli si a jakmile se vzbudili, zjistili, že mají ustláno. Samosebou, že sem byla mezi nimi. A co takový obvazový materiál. Ze zraněných jsme se přeměnili rovnou na mumie. To byl aspoň materiál. U zkoušení by jeden řekl, jak krásně to provedl. Ale to jen do chvíle, než přišla učitelka, zatahala vám za zakončení a prohlásila: "Nedrží ti to." Radost byla tatam.

Ve druháku přišly odbornější výkony. Měřili jsme si navzájem tlak (sem tam jsme objevili něco, co jsme nechtěli - ale to až po tom, co jsme přišli na to, co vůbec máme poslouchat) a hlavně jsme na sobě cvičili odběry. Jak kapilární, tak někdo i žilní (záleželo, na kterého vyučujícího jsme narazili). U kapilárního pak všichni chodili s měnícími se barvami na konečcích prstů. Holt než člověk získá cit, někdy to trvá. 😄

Kapilární odběr se sice dělá do kepu nebo kapiláry, 

ale někdy jsme na to vzali i velkou zkumavku.

Naše vyučující s námi žilní odběr prováděla pouze 

na ruce od figuríny k tomu určené a tak jsem to poprvé

zkusila sama na sobě. A ne, nejsem masochista. #staymagor 

Probírali jsme další odběry biologického materiálu jako odběr moče, stolice na okultní krvácení, sputa na mikrobiologii, výtěry z krku a konečníku včetně edukace pacienta. Ale ty výtěry. Ty byly něco. Zrovna jsem byla zkoušená já a spolužák. Oba jsme byli nerváci. Já měla konečník, on krk. Jo, tohle zní fakt divně, whatever. Dalo by se říci, že se nám i dařilo, když přeskočím tu část, kde učitelka jen stála a při edukaci říkala: "Klapka číslo 1." Čímž dala jasně najevo "Znovu a lépe." Bylo by to i vtipné, kdyby těch klapek nebylo víc než 5. Když už jsme se prokousali edukací a zdárně provedli výtěr, dobře, ne až tak zdárně. Na konci se to trošičku zadrhlo. Už zbývalo jen štětičku s imaginárním vzorkem zastrčit sterilně zpátky do nádobky. A protože jsme vypadali jako parkinsonici v pokročilém stádiu, imaginární vzorek byl všude, jen ne v té nádobce. Dále jsme probírali péče o stomie, přišla za námi i jedna paní, která nám popsala svůj život s Crohnovou chorobou a ukázala, jak o kolostomii pečuje. Jedním z témat byla také oxygenoterapie. Když se nepočítaly mezinárodní jednotky fraxiparinu nebo dávky premedikace, tak se počítaly atmosféry kyslíku. Jednoduché, ale ze začátku dosti matoucí. Přišla další edukace, tentokrát o inhalátorech. 

Čekali nás i léky. No zkuste si jen tak rozdrtit Augmentin. Pár lidí skončilo bez oka. Pak jsme rozdávali léky do lékovek podle dokumentace vytvořené učitelkou a rychlé podání léku se správnou gramáží nám začalo nahánět strach. "Máš podat 25 mg, tady máš 100 mg, kolik čtvrtin to bude?" Jo a je to 2x 25 mg. Hah, ona stačila půlka. A co třeba, když jsme se učili převazy a vytahování stehů. Jeden den byla zkoušená spolužačka a výkon provedla u jedné z figurín, na kterých naše učitelka nasimulovala stehy. Stehy vytáhla a provedla obvaz. Další den se pokračovalo ve zkoušení a přišel na řadu spolužák. "U figuríny u okna už jsme byli, tak pojďme vedle." Začal tedy se sundáváním obvazu a učitelka začala hrát pacientku: "Tak co, pane doktore, kolik tam mám stehů?" Spolužák pohotově odvětil: "Já tady teda nevidím ani jeden." Takový to, když vám prváci prohodí figuríny. Asi tak nějak jsme s mojí skupinkou po celé dva roky válčili. Jsem za ty lidi neskutečně ráda.Vždycky jsme si se vším pomáhali, vzájemně se zkoušeli a užili jsme si spoustu legrace. A měli jsme to štěstí, že jsme tak zůstali i na praxi ve třeťáku, takže legrace na druhou. Doufám, že nás tak nechají doklepat i čtvrťák. 

Mějte se fanfárově:)