Zdravka obecně
Často slýchám názor na střední zdravotnickou školu typu: "Maturita na vytírání zadku." Co kdybychom se teď na tuto problematiku podívali blíže (neber to doslovně)?
Dříve zdravka patřila k prestižním školám, no dnes tomu tak není. Hlásí se čím dál tím méně lidí a jsou přijímáni i žáci s horším průměrem. Proč úroveň klesla? Dle mého je nejvýraznějším problémem zrušení oboru všeobecné sestry, které dříve stačily 4 roky s maturitou a ze zdravotnických škol odcházely plnohodnotné sestry. Dál tomu nepřispívá ani názor, který jsem zmínila výše. Někdy to pramení z toho, že lidé ani neví, jak výuka na zdravkách probíhá a jaké jsou kompetence jednotlivých zdravotnických pracovníků. Sama jsem se střetla s tím, že se mě nevlastní rodina zeptala: "Tak co? Už vás na praxi pustili stlát lůžka?" Ano, tento dotaz byl myšlený vážně. Docela mě pohoršil, protože už to bylo ke konci třetího ročníku a já za sebou měla injekce, infúze, převazy na interně, EKG atd. No respektive pacienti to měli za sebou. A přežili!
A jaká je tedy pravda? Zkusím vám to přiblížit, nicméně upozorňuji, že je to čistě z mého pohledu, z vlastní zkušenosti a z toho, jak to znám z jednotlivých oddělení. Obor zdravotnický asistent, nyní obor praktická sestra, je něco mezi všeobecnou sestrou a ošetřovatelkou. Pro lepší představu uvedu pár příkladů. Jedna z náplně práce ošetřovatelek je příklad chystání a podávání snídaně/obědu/večeře nebo dezinfekce pokojů nebo doprovázení pacientů k vyšetření. Obecně náplní práce všeobecných sester jsou především odborné výkony a to točení EKG, podávání léků dle ordinace lékaře, sledování a hodnocení fyziologických funkcí, zavedení flexily nebo aplikace injekcí. Běžně však sestra provádí i ranní hygienu, podává stravu, hydratuje a polohuje (to vše dle zvyklosti na jednotlivých odděleních). A jaké jsou vlastně kompetence ZA/praktické sestry? Úplně stejné jako kompetence všeobecné sestry, ale s tím rozdílem, že NESMÍ aplikovat i.v. a v případě specializované ošetřovatelské péče musí být pod dohledem. Například i my, jako studenti na praxi, máme zakázáno odpojovat a napojovat pacienty na infúze. Je to docela vtipné, protože injekce aplikovat můžeme, cévkujeme, odběry provádíme a odpojit pacienta při hygieně nesmíme. Ale upřímně... jak moc se to v praxi dodržuje? Když na oddělení máte 30 - 40 pacientů, máte co dělat, abyste provedly v daný čas všechny ordinace a v případě akutního stavu u některého z pacientů, to zkrátka nelze stíhat. Například řešíte rozkrváceného nebo zvracejícího pacienta a v tu samou chvíli byste ještě měli stát nad ZA, třeba když rozdává léky. Týká se to především oddělení, kde se nachází většina pacientů imobilizovaných, zde jsou opravdu 2 sestry a 2 sanitářky málo. Věčně se probírá téma s problematikou nedostatku sester a jejich řešení však nikam nevede. Spoustu lidí od studia odradí 7 let dlouhého vzdělání. Na vysoké během tří let zopakujete ty samé výkony ze střední a tu samou teorii, kterou si však prohloubíte a ne vždy je pro sestru nutnost znát to tak detailně. Když bych to shrnula, tak ze zdravky umíte ty samé výkony, které provádí všeobecná sestra. No a pravda je taková, že k "vytírání zadku" se prostě dostanete tak jako tak. Je jedno jestli máte vysokou nebo střední školu, v praxi přebalovat budete. Pokud tedy nejste vrchní, staniční, instrumentářka nebo sestřička na ambulanci atd. Nicméně i takovou práci někdo udělat musí a je to jenom zlomek celé práce. Pro pacienta však zásadní.
Střední zdravotnické školy hodnotím jako školy obtížné. Není to tím, že by učivo z prostředí zdravotnictví mělo být nezvládnutelné nebo že by ho bylo závratně moc. Během studia se samo sebou musíte učit, tak jako všude jinde, takže teoretickou část přeskočím. Ale co je důležité, je praktičnost. Tu se po celé čtyři roky učíte, musíte získat tzv. grif. Je pěkné být teoreticky nabušený, ale když si neosvojíte správnou techniku žilního odběru, může to být problém. I přes to, že se vám sestra při odběru nepozdává, může být skvělá, akorát si je jistější v hrubé motorice. Nebo taky odběr může provést parádně, ale s hrubou motorikou se u převlékání lůžka třikrát zadrhne. Nejsme roboti, nejsme dokonalí a tu a tam se zkrátka někdy něco nepovede. Nejenom se to ze začátku člověk nějak naučit musí, ale taky jsou někdy holt okolnosti, kdy ten odběr dřív než na potřetí neprovedeme. Ale rozhodně nějaká míra zručnosti je potřeba. Když opomenu "stížnosti" studentů jiných škol, že jít na sedm ráno je tragédie (kdy my už jsme o půl sedmé na značkách aplní elánu s chutí začínáme s ranní hygienou). A to, že i když nemáme až tak dlouhé praxe, je fyzická zátěž dost znát. Další věcí, která dělá školu těžší, je psychická stránka. Co se této části týká, na to vás nikdo nepřipraví. Nejbanálnější je naučit se jak reagovat, co kterému pacientovi jak můžete a nemůžete říct, u některého si můžete dovolit vtipkovat u jiného zase ne. Jak reagovat na brečícího pacienta? Najednou vůbec nemáte nejmenší tušení, jak se zachovat. Co mám říct, aby se ho to třeba ještě víc nedotklo? Další případ je pacient co vám při krmení vyráží lžíci z ruky, odmítá do sebe dostat živiny, strhává si kyslík a je zkrátka připraven nespolupracovat za každé situace. No a vy tam stojíte a víte jak moc ty živiny potřebuje, co všechno hrozí, když je nedostane. Že se například bude muset zavádět nasogastrická sonda - hadička zavedená přes dutinu nosní až do žaludku, což rozhodně není příjemné. A to je jenom začátek. A vy jste úplně bezradní, vidíte člověka, jak den ode dne slábne a i přes veškerou snahu o motivaci, mu nemůžete nijak pomoc. Dostáváme k té nejtěžší části - ke smrti. Na to nebude připraven nikdo nikdy a my jsme do tohoto koloběhu života zapojeni již v 16 letech. Všichni se učíme zpracovat své vlastní emoce, nevázat se příliš na pacienta nebo zvládnout přihlížet předávání osobních věcí zemřelého jeho rodině. Jo, pár slz mi pak ukáplo. Co se psychické zátěže týče, je velice individuální - polovina naší třídy s tím umí pracovat, čtvrtina si zachovává odstup a čtvrtina to těžce nese, ale i tak se neustále s každou další zkušeností posouváme dál a doufáme, že z nás jednou budou skvělí zdravotníci a lidé na správném místě. Máme však pár jedinců, kteří už teď ví, že tuhle práci nikdy dělat nebudou, ale snaží se. Každý jsme na zdravku přišli s nějakými vlastnostmi a schopnosti. Teď už jen zbývá je vypilovat. Splácnout naše povahové vlastnosti spolu s novými dovednostmi, kvantem znalostí a tím se stát profesionály.
Mám tu nějakou kolegyni/kolegu ze zdravky? 😇
Mějte se fanfárově😊
Dříve zdravka patřila k prestižním školám, no dnes tomu tak není. Hlásí se čím dál tím méně lidí a jsou přijímáni i žáci s horším průměrem. Proč úroveň klesla? Dle mého je nejvýraznějším problémem zrušení oboru všeobecné sestry, které dříve stačily 4 roky s maturitou a ze zdravotnických škol odcházely plnohodnotné sestry. Dál tomu nepřispívá ani názor, který jsem zmínila výše. Někdy to pramení z toho, že lidé ani neví, jak výuka na zdravkách probíhá a jaké jsou kompetence jednotlivých zdravotnických pracovníků. Sama jsem se střetla s tím, že se mě nevlastní rodina zeptala: "Tak co? Už vás na praxi pustili stlát lůžka?" Ano, tento dotaz byl myšlený vážně. Docela mě pohoršil, protože už to bylo ke konci třetího ročníku a já za sebou měla injekce, infúze, převazy na interně, EKG atd. No respektive pacienti to měli za sebou. A přežili!
A jaká je tedy pravda? Zkusím vám to přiblížit, nicméně upozorňuji, že je to čistě z mého pohledu, z vlastní zkušenosti a z toho, jak to znám z jednotlivých oddělení. Obor zdravotnický asistent, nyní obor praktická sestra, je něco mezi všeobecnou sestrou a ošetřovatelkou. Pro lepší představu uvedu pár příkladů. Jedna z náplně práce ošetřovatelek je příklad chystání a podávání snídaně/obědu/večeře nebo dezinfekce pokojů nebo doprovázení pacientů k vyšetření. Obecně náplní práce všeobecných sester jsou především odborné výkony a to točení EKG, podávání léků dle ordinace lékaře, sledování a hodnocení fyziologických funkcí, zavedení flexily nebo aplikace injekcí. Běžně však sestra provádí i ranní hygienu, podává stravu, hydratuje a polohuje (to vše dle zvyklosti na jednotlivých odděleních). A jaké jsou vlastně kompetence ZA/praktické sestry? Úplně stejné jako kompetence všeobecné sestry, ale s tím rozdílem, že NESMÍ aplikovat i.v. a v případě specializované ošetřovatelské péče musí být pod dohledem. Například i my, jako studenti na praxi, máme zakázáno odpojovat a napojovat pacienty na infúze. Je to docela vtipné, protože injekce aplikovat můžeme, cévkujeme, odběry provádíme a odpojit pacienta při hygieně nesmíme. Ale upřímně... jak moc se to v praxi dodržuje? Když na oddělení máte 30 - 40 pacientů, máte co dělat, abyste provedly v daný čas všechny ordinace a v případě akutního stavu u některého z pacientů, to zkrátka nelze stíhat. Například řešíte rozkrváceného nebo zvracejícího pacienta a v tu samou chvíli byste ještě měli stát nad ZA, třeba když rozdává léky. Týká se to především oddělení, kde se nachází většina pacientů imobilizovaných, zde jsou opravdu 2 sestry a 2 sanitářky málo. Věčně se probírá téma s problematikou nedostatku sester a jejich řešení však nikam nevede. Spoustu lidí od studia odradí 7 let dlouhého vzdělání. Na vysoké během tří let zopakujete ty samé výkony ze střední a tu samou teorii, kterou si však prohloubíte a ne vždy je pro sestru nutnost znát to tak detailně. Když bych to shrnula, tak ze zdravky umíte ty samé výkony, které provádí všeobecná sestra. No a pravda je taková, že k "vytírání zadku" se prostě dostanete tak jako tak. Je jedno jestli máte vysokou nebo střední školu, v praxi přebalovat budete. Pokud tedy nejste vrchní, staniční, instrumentářka nebo sestřička na ambulanci atd. Nicméně i takovou práci někdo udělat musí a je to jenom zlomek celé práce. Pro pacienta však zásadní.
Střední zdravotnické školy hodnotím jako školy obtížné. Není to tím, že by učivo z prostředí zdravotnictví mělo být nezvládnutelné nebo že by ho bylo závratně moc. Během studia se samo sebou musíte učit, tak jako všude jinde, takže teoretickou část přeskočím. Ale co je důležité, je praktičnost. Tu se po celé čtyři roky učíte, musíte získat tzv. grif. Je pěkné být teoreticky nabušený, ale když si neosvojíte správnou techniku žilního odběru, může to být problém. I přes to, že se vám sestra při odběru nepozdává, může být skvělá, akorát si je jistější v hrubé motorice. Nebo taky odběr může provést parádně, ale s hrubou motorikou se u převlékání lůžka třikrát zadrhne. Nejsme roboti, nejsme dokonalí a tu a tam se zkrátka někdy něco nepovede. Nejenom se to ze začátku člověk nějak naučit musí, ale taky jsou někdy holt okolnosti, kdy ten odběr dřív než na potřetí neprovedeme. Ale rozhodně nějaká míra zručnosti je potřeba. Když opomenu "stížnosti" studentů jiných škol, že jít na sedm ráno je tragédie (kdy my už jsme o půl sedmé na značkách a
Mám tu nějakou kolegyni/kolegu ze zdravky? 😇
Mějte se fanfárově😊
Komentáře
Okomentovat